Já jsem si vždycky přála bydlet v nějakém velikém bytě. Protože jsem vyrůstala s celou rodinou v malém bytě. Později jsem se dozvěděla, že to vlastně byla taková 1 pokojová garsonka. Já bych vám chtěla popsat, jak vypadá opravdu malá garsonka. Je to jedna taková veliká místnost. Má to třeba jenom třicet metrů čtverečných. A tam jednoduše v této místnosti máte jak kuchyň, tak obývák tak také ložnici, anebo případně také dětský pokoj. Dokážete si tohle představit, když vás tam žije třeba pět lidí? Je to opravdu hrozné, vůbec jsem nevěděla, co mám dělat.
Tam vůbec nepřipadá v úvahu, že byste měli nějaké soukromí. Dokonce i váš sprchový kout a toaleta jde vidět. Sprchový kout a toaleta je schován jenom za nějakou římsou nebo za nějakým závěsem. Takže nějaké soukromí tam vůbec není? Také jsme měli od rodičů, zákaz si tam vodit kamarády, protože je logické, že zase tam nemůže být tolik lidí. Vůbec tam není dostatek místa já s bratrem a se sestrou jsme právě spali na nafukovacích matracích. A rodiče si vždycky roztáhli gauč, opravdu ani žádná postel se tam nedostala. Postel tam jednoduše nešla. Dokonce psací stůl na školní úkoly jsme měli pouze jenom.
A taky jsem si řekla, že v budoucnu v malém bytě nebo v garsonce žít už nikdy v životě nechci. Chtěla bych mít alespoň čtyřpokojový byt. Až budu mít partnera, tak se s ním domluvím. Opravdu by mě trefil šlak, kdyby mi řekl, že aby partnerovi stačila nějaká malá garsonka? S ní bych se rozhodně rozešla, protože už si to nechci představit, že bych zase měla stísněný prostor. Možná bych garsonku ještě chtěla, kdybychom tam byli pouze jenom my dva. Ale kdybychom chtěli založit rodinu, tak bych rozhodně malou stísněnou garsonku nebo malý byt vůbec nechtěla. Takový byt bych chtěla, aby tam každý měl své soukromí, aby tam každý měl svůj koutek, aby každý měl svou postel a také psací stůl, aby kuchyň byla zvlášť s obývacím pokojem.