Řekněte mi, kdo by nechtěl být v dobré společnosti. Myslím si, že každý. A abych se vám přiznala, tak když jsem byla ještě dítě a dospívající, tak jsem opravdu byla v té nejlepší společnosti, ve které jsem mohla být. Nyní je mi už skoro čtyřicet let, mám skvělou rodinu, ale ta společnost by stále mohla být lepší. Samozřejmě, že s rodinou je mi opravdu perfektně. Rodinu mám ráda a je mi s ní opravdu pěkně. Na tohle si vůbec nestěžuji. Ale vadí mi, že už není taková dobrá společnost přátel a okolí, jakou jsem měla kdysi. A nevím, čím to je, ale zdá se mi, že všichni mí přátelé někam zmizeli. Sice jsem se samozřejmě s nikým vůbec nepohádala anebo nerozešla ve zlém, ale všichni prostě nějak tak zpohodlněli. Všichni sedí jenom doma a koukají na televizi. Zatímco já bych třeba dvakrát měsíčně někam zašla na nějakou zábavu nebo na nějakou párty či do baru.
Já jsem spíše takový hodně společenský a akční člověk. A taky mě hodně mrzí, že ani můj manžel nemá o společnost tak moc velký zájem jako mám já. Sice on si občas pozve nějakého kamaráda k nám domů na fotbal, kde si dají pivo a další občerstvení, které se k pivu a chlapům hodí. A mně říká, že jim stačí taková zábava, že můžu sedět s nimi taky a koukat na fotbal.
Myslím si, že tohle snad asi nemyslí vážně. A já toužím po nějaké zábavě, po nějakém baru, kde si s kamarádkami můžu třeba popovídat a psychicky si odpočinout. Sice se nemám špatně, ale taky toužím po nějaké zábavě a dobré společnosti. Třeba například někde z baru. Kolikrát jsem taky měla už sraz se základní školou, ale bohužel na ten sraz vždycky přišlo málo lidí, takže to celé bylo o něčem. A taky mí kamarádi z dětství se všichni odstěhovali do velkých měst. Nejvíce samozřejmě do Prahy, je tam prý hodně pracovního uplatnění a taky lepší zábavy. Chápu, že je tam plno prima společnosti. Možná se taky přestěhuji.